První kniha plánovaného desetidílného cyklu je vstupní bránou do světa Rošáru. Rošár je kamenná země zmítaná bouřemi, jimž se přizpůsobila příroda (rostliny rostou z kamene a v bouřích se zatahují do země, zvířata se ukrývají do ulit a tvrdých schránek) i lidé (města se staví podle přesných schémat v místech mezi skalami). Při bouřích se uvolňuje zvláštní energie, bouřná záře, kterou je možné nabít polodrahokamy a ty potom využít třeba k pohonu fabriálů (důmyslných zařízení, která lidem zjednodušují život). Předurčení jedinci dokáží pomocí bouřné záře znásobit své síly a získat mimořádné schopnosti. Tento svět čelí dvěma hrozbám: periodickým obdobím katastrofálních spouští, z nichž ta nejhorší a poslední má teprve přijít, a odvěkému nepříteli, pustonošům, proti němuž lidstvo v dávné minulosti bránily rytířské řády paprsku, než záhadně zmizely ze země. Lidem po nich zůstaly jenom střepkordy a střepláty, mystické zbraně, které mění obyčejné lidi v neporazitelné válečníky. Není jich mnoho a platí se za ně královstvími. V tomto světě se odvíjejí na pozadí poněkud absurdní války aletů proti paršendům osudy tří hlavních hrdinů, zprvu samostatně, postupně se v náznacích začínají prolínat.
Sanderson je můj nejoblíbenější autor, jehož styl mi prostě sedí a proto bych hned na úvod chtěla říct, že pro mě je to jedna z nejlepších fantasy (ne-li úplně nejlepší), jakou jsem četla. ALE zároveň je tohle typ knihy, který vám prostě buď sedne, nebo ne a jeho čtení vyžaduje dávku trpělivosti, kterou se čtenář musí ze začátku vyzbrojit, než se mu atmosféra dostane pod kůži a než vstřebá všechny informace, které na něj autor vrší jednu za druhou. Proto naprosto chápu čtenáře, kteří knize vyčítali její rozvleklost a málo akční děj. Víte, musíte se na tuto knihu dívat trochu jinak, než na všechny ostatní. Cesta králů je v podstatě jen úvod dlouhé plánované desetidílné série a taková série potřebuje vážně solidní základy. Tato kniha čtenáře seznámí s postavami, s příběhem a především se světem, který je tak dokonalý a hlavně naprosto jiný než ten náš. A aby tohle čtenář vstřebal, potřebuje čas a postupné dávkování informací.
I já jsem měla ze začátku trochu problémy, než jsem pochopila pravidla hry. Nicméně mě to od čtení neodradilo, protože jsem věděla, že Sanderson tu vytvořil něco tak komplexního a nádherného, že mě stačí se jen posadit do křesla, otevřít knihu a nechat se zavést do exotického Rošáru. Oproti autorovým předchozím počinům je Archiv bouřné záře mnohem mnohem komplexnější, protože tu není jen propracovaná kultura a magie, jak jsme zvyklí třeba z Mistborna. Tento svět je vytvořený od základů. Od klimatických podmínek, přes úplně neznámá zvířata až po historii a kulturu mnoha ras, které Rošár obývají. Nejlepší na tom ale je, že tento svět objevujete tak nějak přirozeně, autor vám postupně odhaluje další a další skutečnosti a navzdory velkému množství nových informací a delšímu úvodu, se kniha čte hrozně lehce.
Máme tu hned několik hlavních postav. Kaladin býval mladým vojenským důstojníkem, kterému se zhroutil celý svět. Když mu v náručí zemřel mladší bratr a byl neprávem označen za zrádce a prodán do otroctví, jeho svět se mrskl na jediný cíl - přežít. Žádný z hlavních hrdinů nemá lehký osud, ale Kaladin si vážně několikrát sáhne hodně tvrdě na dno. Díky tomu a také jeho schopnosti nevzdávat se, ani když už si myslí, že nedokáže jít dál, mu prostě okamžitě začnete fandit. Přestože většinu času nenávidí celý svět...a člověk se mu nemůže vlastně divit. Šalán je mladá aristokratka z upadajícího rodu, která se lží snaží zachránit svou rodinu. Tuto prostořekou zrzavou a umělecky nadanou knihomolku si nejde neoblíbit, i když o její minulosti se v této knize nedozvíme zatím tolik, jako například o Kalladinovi. Pak tu máme Dalinara, strýce aletského krále a slavného vojevůdce, který za každé bouře trpí nevysvětlitelnými vidinami, díky kterým ho královský dvůr začíná mít za blázna. Dalinar je krásná postava takového toho moudrého, ale silného mentora a zásadového klaďase. Na Dalinara je spolehnutí. Divokou kartou je tu pak jeho starší syn Adolin, rytíř a válečník, který si je moc dobře vědomý svým úspěchem u dívek a i když oproti svému mladšímu bratrovi Renarinovi nepobral přílišnou lásku k literatuře a nějakým intelektuálnějším zálibám, je to někdo, koho je dobré mít na své straně. V důležitých vlastnostech se totiž velmi podobá svému otci a má srdce na pravém místě. Kdybych měla vypisovat každou postavu, budu tady ještě dlouho, ale tyto čtyři jsou nejzásadnější, protože z jejich pohledu je ve valné většině příběh vyprávěn a tvoří nám tak (prozatím) tři samostatné dějové linie.
Jelikož už jsem přečetla i další díl, můžu vám slíbit, že Cesta králů je skutečně jen úvodem. Přesto tu dojde k několika naprosto zásadním zvratům a událostem, které pak formují dění dalšího dílu, který je (a to můžu prozradit) nabitý od začátku až do konce.
95%
Konečné hodnocení: Cesta králů je mistrovské dílo, které bych nedoporučovala těm, kdo potřebují svižné příběhy plné akce. Naopak bych ji doporučila těm, kdo rádi unikají do úžasných magických světů a chtějí je objevovat kousek po kousku a mezitím fandit hrdinům v jejich nelehké cestě životem.
Série: Archiv bouřné záře
Originální název: The way of kings
Autor: Brandon Sanderson
Překlad: Milena Poláčková
Obálka: Michael Whelan
Rok vydání: 2012
Rok vydání originálu: 2011
Nakladatelství: Talpress
Počet stran: 912
Žádné komentáře:
Okomentovat