Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli.Tak začíná Kvothův příběh - od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha.Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.
Musím říct, že jsem na knihu slyšela jak velkou chválu, tak výhrady, a když mi ji kamarádka půjčila, vážně jsem se těšila, až si ji přečtu. Kvothe, který svůj příběh retrospektivně vypráví, je starý maximálně šestadvacet let a tato kniha zahrnuje jeho život v rozmezí od 12 let do věku něco málo přes 15.
Když jsem knihu otevřela a začala číst, nevěděla jsem, co mám čekat, protože i když jsem o příběhu hodně slyšela, v reálu byl úplně jiný a ze začátku jsem se musela dlouho začítat, abych pochopila, co se děje. Nicméně celá kniha je napsána velmi poutavě a není problém přečíst poněkud zdlouhavý začátek jedním dechem, protože i když nevíte, o co kráčí, tušíte z jemných náznaků, že to bude něco velkého.
Osobně se většinou nevyhledávám knihy, kde hlavním hrdinou je předpubertální dítě, ale tato kniha je tak jiná a hlavní hrdina se chová tak dospěle, že mi to ani nepřišlo. I když to bych možná občas i vytkla, protože to, co Kvothe zažije, to jak se s tím vypořádá a i myšlenky, které během všeho má...to je dospělý člověk, který už o životě hodně ví, ne malé dítě. Autor se s tímto problémem ale celkem slušně popasoval a mě poháněla myšlenka, že kniha má ještě spoustu dílů a on bude pořád starší a starší a snad i zajímavější a zajímavější.
Mimochodem kapitoly, kde Kvothe je už dospělý a vzpomíná na své dětství jsou pomalu zajímavější a řeknou o něm mnohem víc, než celé vyprávění.
Hlavní problém celé knihy, je autorova téměř úchylná potřeba vyprávět celý Kvotheho život bez přeskakování a do nejmenších detailů, což vám o něm sice dá celkem podrobnou představu, ale některá místa jsou hluchá, v příběhu téměř zbytečná a až na výjimky se v podstatě nestane nic, co by děj popohnalo kupředu. Naštěstí autor i překladatel odvedli dobrou práci a i "nudné" části jsou vyprávěny tak, že je s trochou nadšení přečtete rychle.
Po prvním díle opravdu nemám moc možnost posoudit příběh, jeho promyšlenost a originalitu, protože se v podstatě nic moc nestalo. Kniha není komponována tak, aby vrcholila nějakou pointou, což jí bohužel trošku ubírá. Zatím to vypadá, že to bude mistrně odvyprávěný životopis člověka, co je velkým hrdinou, který musel jít přes dobrá i špatná rozhodnutí. Takže v podstatě nic nového. Svět jako takový mi také nepřinesl nic, z čeho bych se posadila na zadek.
Nakonec bych chtěla vyzdvihnout fakt, že Rothfuss dává čtenářům nahlédnout do příběhů z historie a mytologie svého světa, což někomu může připadat jako zbytečné zdržování, ale mě tyto krátké příběhy zaujaly skoro nejvíc a doufám, že do budoucna budou mít svůj význam.
65%
Konečné hodnocení: Skvěle napsané, ale chvílemi příliš zdlouhavě natahované, aniž by příběh někam vedl. Skvělé čtení pro fajnšmekry, ovšem není to kniha, po které bych s chutí sáhla znovu, abych si ji celou opět přečetla.
Série: Kronika královraha
Autor: Patrick Rothfuss
Překlad: Rečková Jana
Rok vydání: 2008
Rok vydání originálu: 2007
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 648
Žádné komentáře:
Okomentovat