Sedm rytířů, kteří mají změnit osud země Éllad. Sedm vyvolených, kteří budou psát její dějiny. Sedm válečníků, kteří mají pokořit Ottwaru, zemi čar a kouzel. Ale stačí, aby jediný zemřel, a věštba se nenaplní! Jedno po druhém padají knížectví pod nadvládu Sutriwaxů, jejichž moc již sahá od mořských břehů k úpatí pohoří Dankradu. Jen Ottwarané ještě vzdorují, národ, v němž se rodí nejvíce čarodějek a mágů… Přední Ottwaru získáš láskou, pravila věštba knížeti Anovi, a Zadní Ottwaru ovládneš, až se zmocníš jejího srdce. Jak mylně si Ane věštbu vyložil, jakou cenu bude muset zaplatit za to, aby si na hlavu vložil korunu Élladu, a jakou cenu bude celá země Éllad platit za jeho jedno jediné chybné rozhodnutí..!
V knihkupectví jsem po ní sáhla mimoděk, líbila se mi obálka a anotace, ale dostala jsem ji až k Vánocům. Nejdřív jsem se trochu bála toho, co mě čeká, protože s českým fantasy nemám dobré zkušenosti, ale tohle naprosto předčilo veškerá má očekávání. Chronologicky patří tato kniha na páté místo v celé sérii Wetemaa, což jsem nevěděla a i když jsem možná měla při čtení ze začátku trochu mezery, nakonec mě to nakoplo k tomu přečíst si ostatní knihy série. Protože až potom jsem docenila šíři a propracovanost celého světa.
Příběh je z dob, kdy po zemi kráčeli synové bohů; kdy i bohové přišli pohlédnout na bitvy smrtelníků a dokázali být stejně štědří, jako nesmiřitelní ve svém hněvu.
Je těžké napsat recenzi na tuto knihu, protože ještě stále zpracovávám dojmy. V první řadě: cyklus Wetemaa je česká fantasy od spisovatelky a doktorky historie (a latiny) Veroniky Válkové, která píše pod pseudonymem Adam Anders. Používat mužský a ještě zahraniční pseudonym je - dle mého názoru - skvělý nápad a kdybyste tento fakt nevěděli, vůbec byste nepoznali, že knihu napsala žena, protože ženský styl psaní většinou poznám, ale drsný středověký svět Wetemay je dost krutý.
Kniha je rozdělená na dvě části, přičemž v první se seznámíme s osudy sedmi budoucích rytířů krále Ana a pár dalších postav, které (jak se někdy ukázalo) byly nakonec mnohem důležitější, než samotní rytíři. Z těchto příběhů se mi asi nejvíc líbil hned ten první, který byl hned od dvou rytířích, Dagfinovi a Wampoldovi. Teda líbili se mi všechny, ale tenhle byl takovej... nevim, asi, že byl první a byl takovej (celkem) veselej:)
Zatímco v první části se seznámíme s postavami, ve druhé se stává hlavním hrdinou rytíř Wanne z Mortaluny, polobůh a syn boha Orlyga, kterému se věnovala předcházející kniha. Začne hlavní děj, který si autorka během první části předpřipravila a teď se vrhla přímo na příběh o sjednocování Élladu. Děj je souvislý, občas se odehraje nějaká vedlejší zápletka, ale všechny mají svůj účel ve vyvrcholení knihy, nebo minimálně k většímu rozpracování charakterů postav, a že jich tam je. Velký přehled jmen na konci knihy jsem ze začátku využívala opravdu hojně, protože orientovat se v hlavní skupině hrdinů je jedna věc, ale orientovat se ve složitých rodinných vztazích vedlejších postav je celkem makačka, pokud jste nečetli předchozí díly. Také jsem pořád obracela na mapu, abych se dívala kam a kde se hrdinové právě nachází.
Styl vyprávění a celková atmosféra mi připomínala artušovské nebo staré slovanské či secerské legendy. Vykreslení rané středověké společnosti se všemi aspekty života a kultury je tak perfektní, až jsem si říkala: "Ještě, že nežiju ve středověku." Je zkrátka vidět, že autorka má jako historička středověk zmáknutý na jedničku. Ale jelikož se jedná o fantasy, tak tu najdeme i mýtické bytosti, sem tam nějaké kouzlo a samozřejmě draky. Líbil se mi také národ Lesních mužíků a lid ze světa Za duhou, kteří jaksi v tomto světě alternují elfy, ovšem jen vzdáleně a mě jsou upřímně i pro jejich zranitelnost mnohem sympatičtější.
Vyprávění nikde nezadrhávalo, nebylo zdlouhavé a mělo spád, protože se tam vlastně střídá jedna událost za druhou a když už všechno vypadá dobře, vždycky přijde něco, co vás vyvede z omylu, že čtete o nezranitelných hrdinech. Svět Wetemay není idealizovaný jako v mnoha knihách, hrdinové tu umírají často předčasně za nejnepředvídatelnějších okolností, kdy to naprosto nečekáte. Osudy hrdinů jsou vedeny především ctí, někdy láskou, záští i věrností. Je to tvrdý svět, kdy hrdinové útočí na nevinné vesnice aby dobývali území ve jménu svého knížete, jsou nucení dostát svým slibům ve jménu cti, přestože to znamená zaútočit na nevinné, zabít své přátele a nakonec i sami zemřít. Uvidíte příběhy lásky, přátelství, soucitu i nenávisti, příběhy psané nedotknutelnými bohy i znesvářenými bratry, jejichž malicherný spor uvrhne celou zemi do konfliktu trvající mu několik staletí.
Abych vyjádřila všechny své myšlenky ohledně této knihy, potřebovala bych sama napsat knihu. Nevím, co přesně bych vytkla. Přílišná brutalita? Ta krutost prostě do tohoto světa patří, ale nepřišlo mi, že by se v krutých scénách autorka vyžívala. Přestože je vyprávění stylizované trochu jako legenda, drží si odstup a vyhýbá se nějakým přílišných citovým výlevům, když už pak hrdinové brečí, brečíte taky. Zapamatovat si jména postav mi chvíli trvalo, ale nakonec jsem zmákla i postavy vedlejší, které byli třeba jen párkrát zmíněny.
Jakožto nadšená kreslířka a příležitostná ilustrátorka si neodpustím okomentovat výtvarné zpracování. Obálka je perfektní, ilustrace uvnitř jsou černobílé, malované v počítači ve photoshopu. To je v pořádku. Našla jsem si, že paní Válková s panem ilustrátorem Koplem spolupracuje dlouhodoběji a je dokonce autorem komixové verze tohoto příběhu, která je moc povedená. Ale ilustrace v knize mě nijak nenadchly. Ale ta obálka, ta je famózní, neuvěřitelně detailně nakreslená a naprosto nádherná. Takovou by si zasloužily všechny knihy této série.
Kdybych měla říct nějaké své nejoblíbenejší postavy, tak nevím. Velmi ráda jsem měla Chaster, dceru vědmy Olrin, Sanduka, syna boha Orlgya a divoženky, což byla taková sympatická ale tragická postava. Zajímavý byl také Saro ze Swominu (v každém příběhu je fajn mít nějakého hajzlíka, co se vyzná), Lesní mužík Werinheri, chudák Egilólf Vážka nebo právě hlavní hrdina Wanne, i když to byl spíš válečník než myslitel :)
90%
Konečné hodnocení: Geniální fantasy, které nenudí, má spád, je vyprávěno báje bez zbytečných řečí a připomíná staré legendy. Svět je krásně zpracován, postavy jsou sice lehce stylizované, ale zajímavé a není nouze ani o napětí, ani o vtip nebo emoce. S čistým svědomím můžu prohlásit, že mě se toto dílo líbí víc než Pán prstenů a je mnohem živější a komplexnější. Smekám před autorkou pomyslný virtuální klobouk a zařazuji tuto knihu na žebříček mých top knížek. Už se těším na další díly.
Série: Wetemaa (5.)
Autor: Veronika Válková ( Adam Anders )
Ilustrace: Petr Kopl
Obálka: Jana Šouflová
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Straky na vrbě
Počet stran: 536
Žádné komentáře:
Okomentovat