Pouta dědictví jsou mýtické náramky, které před staletími nosil Pán Vládce, dokud ho o ně nepřipravila Následnice Hrdiny z Hathsinu a tím nezpůsobila jeho smrt. Náramky měly údajně schopnost předat komukoli, kdo je měl na těle, stejné schopnosti, jako měl Pán Vládce. Předpokládalo se, že byly nenávratně ztraceny. Waxilián Ladrian se však dovídá, že jejich existenci potvrdila jistá kandra. Moc skrytá v těchto náramcích by mohla způsobit katastrofu, protože v elendelské kotlině vře konflikt mezi Elendelem a venkovem. Waxilián odmítá nabídku vydat se po stopách ztracených náramků, protože se cítí podveden bohem Souladem, a jako svůj jediný cíl vidí osvobození své sestry Telsin ze zajetí Sboru vedeného jejich strýcem Edwarnem. Na cestě za tímto cílem ho provází jeho snoubenka Steris. Po stopách náramků se vydává Waxiliánův kolega Wayne se Sterisinou sestrou Marasi. Jejich cesty se však brzy spojí.
Tak nějak jsem měla za to, že Pouta dědictví je poslední díl druhé Mistborsné série. Ani netušíte, jak mě kniha překvapila, když skončila otevřeně. Hodně otevřeně. A já si pořád říkala: "To přece nemůže stihnout vyřešit, už zbývá jen pár stránek do konce..." A ono ejhle, nebude to trilogie ale kvadrologie, takže dobrodružství nekončí! Ou jééé!
Pokud jste tuto sérii nečetli, ale zajímá vás, doporučuji recenzi na její první díl (Mistborn - Poselství práva.), než vám tu prozradím něco, co nechcete vědět ;)
Předchozí díl na čtenáře nahrnul velkou spoustu nových informací a nastínil hlavní dějovou linii, nebo spíš hlavní problém, který se naši hrdinové snaží vyřešit. Nejvtipnější na tom celém ale je, jak si s námi autor hraje. Protože když už si začínáte myslet, že jste tomu přišli na kloub, zase je všechno jinak. Moc to těm hlavním postavám nezávidím.
Kniha měla trochu vlažnější rozjezd, ale jakmile se to celé rozhýbe a začne opět nefalšovaná akce, tak vás děj vcucne a nepustí. Opět si tu užijeme ve velkém spoustu allomantického skákání po střechách, přestřelek, špionážních kousků, detektivní práce a starých dobrých Waynových převleků doprovázených jeho neodolatelným smyslem pro humor. Takže je na co se těšit.
Příběh začíná, nečekaně, svatbou. Která je, jak už u Waxe bývá zvykem, dost divoká (nebudu dále nic prozrazovat). Nicméně nám tím mezi hlavní postavy přibývá Steris - Waxova snoubenka, kterou jsme znali z předchozích dílů jen okrajově jako Marasinu sucharskou nevlastní sestru posedlou pořádkem a organizací. Kdo by to byl řek, že si právě ona získá mé sympatie, když se vydá s Waxem, Waynem a Marasi do akce? To jsem vážně nečekala. Ale tato dáma předčila a rozprášila veškeré mé předsudky. Navíc myslím (a po prvních dvou dílech jsem vážně nečekala, že tohle někdy řeknu), že se k sobě s Waxem náramně hodí. Steris totiž není takový suchar, jak vypadá a její posedlost organizováním se často dost hodí.
Co víc dodat? Snad jen, že mě Sanderson zase přikoval ke gauči a já musela číst a číst. A ten konec, ten mě dostal. Vážně, tohle jsem nečekala.
80%
Konečné hodnocení: No, byla to jízda a jsem naprosto šťastná, že Waxovo a Waynovo dobrodružství tímto dílem nekončí ;)
Série: Mistborn (6.)
Originální název: The Bandr of mourning
Autor: Brandon Sanderson
Překlad: Milena Poláčková
Obálka: Chris McGrath
Rok vydání: 2017
Rok vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Talpress
Počet stran: 424
Žádné komentáře:
Okomentovat