Když rodinné povinnosti přiměly Waxiliána Ladriana k tomu, aby opustil divoké Buriny a ve své rodné metropoli se chopil rodinného majetku a postavil se do čela domu Ladrianů, netušil, že se mu všechno, co se v Burinách naučil, bude stejně jako tam hodit i uprostřed velkoměsta. Elendel zažívá obrovský technický pokrok, ale současně s ním se potýká se společenskou krizí. Demokracie zápasí s korupcí a stále významnější společenskou silou se stává náboženství, jehož sekty soupeří o věřící. Wax se svým excentrickým kolegou Waynem, který je stejně jako on twinborn s allomantickými i feruchemickými schopnostmi, a s mladou policistkou Marasi postupně přicházejí na stopu spiknutí, které přesahuje rámec běžného zločinu a stává se hrozbou pro samotnou existenci civilizace.
Druhý díl druhé série legendárního Mistborna. Pokud vás zaujala anotace a ještě jsem nečetli předchozí díl, tak si raději přečtěte recenzi (Mistborn - Poselství práva) a případně i celou knihu, protože bych byla nerada, abych vám v recenzi na druhý díl něco vyzradila. Navíc se tam víc rozepisuji o jednotlivých postavách, takže směle na první díl ;)
Druhý díl se mi moc líbil. Přišel mi o trochu méně akční (ale jen o trochu) než díl první. Zatímco první díl nás seznamoval se situací, postavami jako takovými a s prostředím Ellendelu, druhá je víc zaměřen na prohloubení charakterů. Dozvídáme se tu o jejich minulosti, nahlédneme do Waxova dětství, kde poznáme jeho ztracenou sestru, podíváme se i na jeho působení v Burinách a na jeho dávnou a jedinou lásku. Také budeme svědky jeho prvního setkání s Waynem a proč Wayne odmítá používat střelné zbraně. Samozřejmě tu nesmí chybět ani nějaké to policejní vyšetřování, kterého se ujme Marasi jako novopečená policistka. A nakonec tu máme i trochu těch honiček v mlze po střechách Ellendelu, jak už jsme zvyklí.
Tento díl byl pro mě mnohem víc emotivní. Jak už napovídá sám název, naše hlavní postavy dostihne jejich minulost. A jak napovídá anglická verze názvu (Shadows of self), dostihnou je jejich stíny, které mohou být živější, než se zdají.
Okénko do minulosti hlavních postav dává příběhu na komplexitě. Občas jsem měla pocit, že příběh trochu ztrácí tempo, ale hned na to se vždy něco semlelo. Je to krátká knížečka, kterou zhltnete za chvilku a zaručeně se u ní pobavíte, zasmějete a na konci i pobrečíte. Ne vážně, ten konec byl doják.
Co se mi na Sandersonovu vyprávění líbí je, že když jeho knihy čtete, je to jako film. Nebo konkrétně u Mistborna, jako byste hráli počítačovou hru, kde stíháte padoucha, skáčete po střechách, nad ztemnělým městem v mlze, s pistolí v ruce. Jako byste to doslova prožívali.
85%
Konečné hodnocení: Druhý díl nebyl tak akční, byl víc zaměřený na postavy, jejich minulost a jejich kostlivce ve skříni. Každopádně to byla pořád skvělá jízda, která mě bavila od začátku až do konce. Pobavíte se, i si pobrečíte, Tak, jak to Sanderson umí nejlépe.
Série: Mistborn (5.)
Originální název: Shadosw of self
Autor: Brandon Sanderson
Překlad: Milena Poláčková
Obálka: Chris McGrath
Rok vydání: 2016
Rok vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Talpress
Počet stran: 304
Žádné komentáře:
Okomentovat