Jeden chlapec, jeden drak, svět dobrodružství. Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou.
Původně to měla být trilogie, nakonec vyšly čtyři díly, které mají dohromady přes 1800 stran. První dílo mladého autora, které ho proslavilo po celém světě. I když už je to nějaká doba, co jsem tuto sérii četla, neodpustila jsem si o ní napsat pár slov, protože to byl právě první díl - Eragon - který mě nadobro zavlekl do velkého světa fantasy literatury. Mám takový dojem, že to nebude moc objektivní recenze, ale jdeme na to ;)
Musím smeknout Christopherem Paolinim, protože první díl série vyšel v jeho dvaceti letech, ovšem na knize začal pracovat už v patnácti. Je pravda, že se jedná o klasickou fantasy, takže zase nějak originální převrat se nekoná, ale i tak je obdivuhodné sepsat v tak mladém věku něco takového. Paoliniho svět sice není jedním z nejoriginálnějších, v knize ale najdeme několik hezkých detailů a navíc je celá série velmi čtivá. Takhle obsáhlý příběh s tolika postavami dopsat tak, aby všechno nějak pasovalo, to je hodně složité i pro vypsané a zkušené autory a bohužel se třetím dílem tak nějak čtenář pochopí, že autor možná neuvažoval tak daleko do budoucna, když začínal spát první díl, a teď se snaží pospojovat, co se dá.
Co se mi na těchto knihách líbilo asi nejvíc, byli draci, samozřejmě. Chris jim dal takový trochu asijsky šmrncnutý charakter v tom smyslu, že to nejsou nemyslící krvelačná zvířata, ale inteligentní tvorové schopní neuvěřitelných věcí. Takže draky si prostě každý hned zamiluje a nejraději by měl jednoho doma. Hlavnímu hrdinovi Eragonovi od začátku přijdete celkem na chuť. Jste-li mladší čtenář, tak se do něj vžijete, jste-li starší, máte k němu takový téměř mateřský vztah... Co mě později trošku mrzelo, tak to že Eragon sice prožije určité období, takže stihne nasbírat zkušenosti, ale od druhého dílu se z něj začne stávat až neuvěřitelný intelektuál (viz jeho zvláštní elfská proměna), takže se mi stalo, že z toho obyčejného klučiny (kterého jsme si zamilovali) se nám vyklube jakýsi héroický filosof a poloelf. Což byla dle mého názoru velká škoda. Já jsem si tím pádem nakonec oblíbila spíš vedlejší postavy a na konci celé série by mi ani nevadilo, kdyby Eragon nakonec umřel. Bylo by mi líto Safiry, protože je to přece jen skvělá dračice.
Z dalších postav jsem měla ráda Broma (škoda ho už z polovině prvního dílu), Murtagha (protože se chová celkem přirozeně a věrohodně), Nasuadu (kvůli její odvaze, i když to holka neměla lehký) a chvílemi i Rorana, ale to byla taková dost sporná postava, protože jeho scény byly na můj vkus moc natahované na to, že nebyly tak důležité pro děj a především se tenhle novopečený válečník občas choval jako Chuck Norris a kladivem to tam mlátil pomalu víc, než Eragon se Safirou dohromady. Aryu jsem nemusela, připadala mi nafoukaná. Ano, je to sice elfka, ale i tak byla vykreslována tak dokonale, až člověku začala pomalu lézt na nervy.
Když zhodnotím příběh, tak se mi zdálo, že ho Paolini nevědomky rozběhl až moc do široka a pozdě si začal uvědomovat, co všechno nedomyslel, a tak to od třetího začal opravovat a vymýšlet jednu věc za druhou, jak to dát dohromady. Možná to měl promyšlené dopředu, kdo ví, ale vzhledem k tomu, co všechno se v Brisingru objeví jako novinka (a vůbec to, že byl poslední díl rozdělen na dva), zavání to spíš tím, že se snažil zachránit příběh se ctí. Podařilo se mu to. Já tedy byla po těch téměř devíti letech ráda, že to především dopsal a spokojila bych se s jakýmkoliv koncem, pokud by byl alespoň trochu smysluplný. A smysluplný nakonec byl a k mému milému překvapení to nebyl klasický happyend.
(Pozor spoiler) Po rozvleklém třetím dílu jsem se trochu bála, že to posledním dílem spíš zazdí, ale naštěstí se tak nestalo. Oceňuji Paoliniho odvahu nedopřát čtenářům úplný šťastný konec a i když je jeho země od nadvlády tyrana zachráněná, hlavní postavy (spíše tedy dva hlavní "páry") prostě neskončili tak, jak by si asi většina čtenářů přála. U Aryi a Eragona mě to zas tak nemrzí a jeho rozhodnutí chápu, ale Murtagh a Nasuada mě mrzí, asi, že to byly mé oblíbené postavy a moc nechápu Paoliniho, že nechal Murtagha jít trucovat kamsi na sever, když mohl jít klidně s Eragonem. No ale nic s tím neudělám a pořád to byl uspokojující konec tak rozsáhlého díla. (Konec spoileru)
Když vezmu sérii jako celek, slušelo by jí, kdyby byla o jeden díl kratší. Některé části by mohly být klidně vynechány, protože děj občas pokulhává a zvlášť na třetím dílu to je hodně vidět. Možná by bylo lepší, kdyby se autor přece jen držel původního plánu a zdrcnul to do trilogie, ale tak zřejmě byla jeho konečná vize taková a já jsem nakonec vlastně celkem spokojená. Pravděpodobně ze mě mluví nostalgie, protože normálně bych něco takového zkritizovala mnohem víc.
65%
Konečné hodnocení: Pro mě je to srdcovka, ale chápu, že kdybych jí měla srovnávat s některými knížkami, které jsme četla v poslední době, tak má své rezervy. Nicméně je to zábavné, milé oddechové počtení pro všechny věkové kategorie, které potěší a neurazí :)
Knihy: Eragon, Eldest, Brisingr, Inheritance
Série: Odkaz dračích jezdců
Autor: Christopher Paolini
Překlad: Olga Machútová, Olga Zumrová
Autor obálky: John Jude Palencar
Rok vydání v ČR: 2004 2006, 2009, 2012
Rok vydání originálu: 2003, 2005, 2008, 2011
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 1808
Žádné komentáře:
Okomentovat