Jeden muž. Jeden muž nad zákon. Jeden muž nad zákon bohů. Jeho učedníci mu říkali Mahásamátman a tvrdili, že je bůh. On sám však raději vynechával Mahá- i -átman a říkal si Sam. A že je bůh o sobě nikdy netvrdil. Z druhé strany rovněž ani netvrdil, že bůh není. Za daných okolností mu totiž doznání ani popření nemohlo nijak prospět. Zato mlčení ano...
Jako první mě zaujala krásná obálka. Bílá s tak barevnými motivy mezi ostatními tmavými obálkami v oddělení "fantasy a sci-fi" přímo zářila. A tak jsem po ní sáhla a přečetla si anotaci. Málokdo mě anotace knihy takhle naláká, ale právě Pán světla sliboval úžasný příběh, tak jsem si knihu odnesla domů, aniž bych si o ní před tím cokoliv zjistila.
Je složité o této knize něco napsat, aniž bych se nezamotala do vlastních myšlenek. Každopádně dostala jsem co jsem očekávala, možná i víc, zato v úplně nečekané podobě.
Jedná se o planetu, kam přišli lidé a přeměnili ji k obrazu svému. Díky svým moderním technologiím se ale lidstvo rozdělilo na samozvané nesmrtelné bohy s téměř neomezenými možnostmi a zbytek, který klesl na úroveň středověku. Hlavní postavou je Sam, jeden z prvních bohů, který se obrátil proti vlastním lidem s cílem poskytnout technologie k užitku všem. Jeho příběh v knize začíná na konci a v dalších kapitolách se dozvídáme, co všechno se před tím semlelo. Je to vlastně několik příběhů na sebe volně navazujících, které vyvrcholí v epickém finále.
Během děje se seznamujeme s různými postavami, jak s obyčejnými lidmi, tak s bohy. Postavy jako takové jsou spíš epizodní, nepříliš propracované, snad až na Pána smrti - Jamu Dharmu. A samozřejmě Sama, který za účelem svých smělých plánů hraje ve světě několik rolí. Knížete Sídhártu, Vazače démonů nebo duchovního vůdce Budhu a spoustu dalších jmen mu bylo dáno. Nicméně všechno dělal s za jasným účelem. Ve skutečnosti byl stále Pánem světla, který vládne bleskům a ostatní bohové, ač to zkoušeli, se ho jen tak nezbaví.
Tato kniha není úplně knihou na odpočinkové čtení. Musíte být stále ve střehu, jinak se ve změti indických jmen ztratíte. Alespoň do poloviny mi trvalo, než jsem si na to neobvyklé prostředí a kulturu zvykla. A než jsem pochopila princip vyprávění. A přestala se ztrácet v postavách, které mají každá i několik jmen a ještě je mění. A nejen jména, i pohlaví. Každopádně ke konci vám všechno začne dávat smysl. A stojí to za to, dočíst to do konce. Není to tak těžké, protože celá kniha je perfektně napsaná. Je to, jako byste četli starou legendu, která popisuje věci, jež lidé třeba vnímali jako kouzla, ale chápavý čtenář si snadno pod "hromovým vozem" představí nějaký druh vznášedla nebo tak něco. Bylo tam několik vážně hezkých obratů, které takto fantaskně popisovali nějakou technologii. Za to všechny palce nahoru.
Takže vlastně jediné, co bych vytkla, byl ten chaotický nástup. Člověk skáče z jednoho dějiště do druhého bez varování a musí si to sám v hlavě srovnat. Což není na škodu, ale zmate to. Také jsem někde četla, že Roger Zelazny, jakožto koníčkem šermíř, má skvělé popisy soubojů. To mi v této knize trochu chybělo, zřejmě se to týkalo jiných jeho knih, tady jsem žádný skvělý souboj nepostřehla.
70%
Konečné hodnocení: Neobvyklá sci-fi vyprávěná jako fantastická legenda. Nástup trochu chaotický, ale když se zorientujete v postavách a světě, tak objevíte skvělý příběh s epickýcm vyvrcholení. Čtení je trošku náročnější, ale rozhodně je to čtenářský zážitek. Jen si nejsem úplně jistá, že se k teto knize ještě někdy vrátím a místo mezi mými nejoblíbenějšími si zřejmě nenajde.
Autor: Roger Zelazny
Originální název: Lord of light
Překlad: Michael Bronec
Překlad básní: Jan Kantůrek, Leonard Medek
Autor obálky: Tomáš Kučerovský
Rok vydání originálu: 1967
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Straky na vrbě
Počet stran: 292
Žádné komentáře:
Okomentovat