Příběh začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí, kde působí jako jakási "spojka" či "posel" - je krajinochodec, zvláštní typ jasnovidce, a díky svým schopnostem se dokáže vnořit do mysli druhých lidí. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…
S dystopickými romány se v žánru yound adult roztrhl pytel. Je to prostě móda v dnešní době, osobně proti ní nic nemám, ale také jsem ani zatím žádnou nečetla (ano ani Hunger games, zastřelte mě!). Jediné mé dosavadní zkušenosti byly s filmy (konečně Hunger games a tak Divergence). Ale jelikož vím, že je z podobných knih spousta lidí nadšená, musela jsem nějaký zkusit. K Vánocům jsem dostala Kostičas. Už jsem na něj v knihkupectví dřív koukala, krásná obálka, která člověka hned zaujme, ale po přečtení anotace jsem hodně váhala. Co si budeme říkat, anotace často knihu spíš shodí, než povzbudí čtenáře k přečtení. No ale když už jsem tu knihu měla doma, tak jsem ji během zkouškového období začala číst.
Nejdřív budu chválit. Líbilo se mi, že ač je to dystopický román, je to vlastně fantasy, a ač se odehrává po roce 2050, prostředí je z viktoriánské Anglie. Jak je to možné? Přečtěte si knihu ;)
Celkový nápad se mi líbil, je to zase něco jiného, i když člověku chvíli trvá, než vlastně pochopí, o co jde. Autorka vypracovala zajímavý svět, plný detailů, které stojí za povšimnutí. Tady je na místě smeknout před překladatelkou, protože horší už muselo být jen překládání Harryho Pottera.
Příběh celou dobu drží slušné tempo a spád, v podstatě tam nejsou hluchá místa a je tam několik skvělých zvratů. Rozhodně to v jistých ohledech není úplně předvídatelné. Je tu akce, napětí, zoufalství a bezmoc (to z každé stránky opravdu čiší), odhodlání, romantika, emoce, strach...trochu víc násilí. Ano, autorka se nebojí svým postavám dát pořádnou nakládačku a protáhnout je peklem. No a není to úplně slaďárna. To je fajn.
Postav tam bylo mnoho. Nebyla šance si všechny hned zapamatovat. Ale v postavách důležitých pro děj se zorientujete rychle. Řekla bych, že postavy jsou celkem pěkně napsané, nejsou ploché, a to ani ty vedlejší (za což jsem skutečně velmi ráda a smekám). Každá má svůj příběh a cíle, což je další rozměr, který bych od takto mladé autorky nečekala. Hlavní hrdinka byla snesitelná (to se také nestává často), i když mi přišlo, že ji autorka udělala trochu méně chápající až chvílemi zabedněnou. Ale tak nikdo není dokonalý, že? Jinak je odvážná a silná (jak jinak), nicméně i přes její silné stránky to není žádná ultimátní akční hrdinka. Má své hranice a ty jsou jí neustále v patách. Její gang Sedm pečetí je hezky rozložen, jsou tam zajímavé charaktery, i když ti zatím nedostaly v prvním díle moc prostoru. No a Refájci byli zajímaví, i když je kolem nich stále dost otazníků. Strážce je prototyp tajemného hrdiny a doufám, že jeho postavu v budoucnu nedegraduje na dalšího nesmrtelného utrakladného fešáka. Budeme doufat :D
No, ale abych jen nechválila. Na stylu psaní je vidět, že je to autorčina prvotina. Nečekejte žádné vytříbené stylistické fajnovosti, vypravování je velmi jednoduché a přímočaré. Samozřejmě neurazí, ani neohromí. Ona se ta jednoduchost vlastně k tematice docela hodí, ale znám i autory, kteří dokážou zaútočit na smysly i v akčních scénách, aniž by to bylo příliš krkolomné.
Co mi celkem vadilo bylo, že autorka neudržuje nějaké všeobecné pojetí o čase. Je den, je noc? Kolik dní uběhlo? Nejprve se zdálo, že tři dny a ony to byli tři měsíce. Také mi tam občas chyběla jakási...nevím jak to popsat...dynamika? Autorka sice dokázala vypotit sem tam nějaké emoce, ale většinu času mi to připadalo, že jen suchopárně popisuje děj. Možná to bylo tím, jaký na sebe ušila bič. Udržet pohromadě tak složitý svět, vyznat se v něm a na nic nezapomenout... čišela z toho ta urputná snaha. Možná by pomohlo, kdyby se tolik nezabývala detaily. Proč musí mít každou malou blbinu pojmenovanou? Proč rozebírat tolik detailů? Bylo by lepší soustředit se na děj a na interakce mezi postavami. Vedlejší postavy jsou sice velmi zajímavé, ale na to, jak je kniha tlustá, tam jsou spíš v pozadí. A když pak některá z nich zemře, je to čtenáři úplně fuk.
Každopádně kniha líbila a jsem zvědavá na další díl. Vážně doufám, že autorka minimálně udrží kvalitu, kterou nasadila a originalita nevyprchá. Protože na originalitě celý příběh stojí. Má vyjít sedm dílů...to je hodně, tak jí budeme držet palce, aby svůj debut ustála. I když mám ke knize a stylu psaní své výhrady, tak ve směs to nebylo špatné, autorka má velký potenciál a budeme zírat, až bude zkušenější. Když mám knihu ohodnotit hvězdičkami, tak bych dala tak, tři, abych byla férová k ostatním autorům. ALE, dávám čtyři, a to proto, že si mě příběh získal. Navíc ne každá knížka mě nutí číst do noci ve zkouškovém období ;) My guilty pleasure ;)
70%
Konečné hodnocení: Předčilo to mé očekávání. Příběh má spád, postavy jsou celkem zajímavé, rozhodně to člověka vtáhne do děje a po dočtení nedočkavě kouká po dalším dílu, protože to skončí tak trpce neukončeně. Ale jelikož je autorka tak mladá, má to své mouchy, které jsem (s přihlídnutím, že je to její prvotina) ochotná akceptovat. Nicméně pro mě je to jedna z prvních a (musím říct) velmi pozitivní zkušenost s žánrem YA.
Originální název: The bone season
Série: Kostičas
Překlad: Lenka Kapsová
Rok vydání originálu: 2013
Rok vydání: 2014
Nakladatelstvní: Host
Počet stran: 480
Žádné komentáře:
Okomentovat