Při potyčce s indiány se kapitán John Carter dostane do podivného stavu a zjistí, že "neznámá síla táhne ho k Marsu". Když se probere, leží nahý v nepozemské krajině, která je opravdu Marsem. Vzhledem k tomu, že jeho tělo je navyklé vyšší gravitaci, předčí po fyzické stránce všechny domorodce a působí dojmem pravého supermana. S domorodci se setká záhy - je zajat kmenem zelených čtyřrukých Tharků a v jakémsi volném zajetí se za pomoci Tars Tarkase a Soly naučí marťansky a spoustu jiných užitečných věcí. Jednoho dne dojde ke střetu mezi Tharky a neznámými vzducholoďmi - jedna je sestřelena a vystoupí z ní krásná dívka rudé pleti - Dejah Thoris, princezna z Helia. Potká ji stejný osud jako Cartra, brzy se sblíží a zamilují …
Pokud si přečtete anotaci, tak děj se nezdá zas tak složitý. A on je v podstatě hrozně jednoduchý, ale autor honí své postavy občas po všech čertech, takže se nám příběh poměrně zahustí. Knížka není dlouhá, má jen 195 stránek, takže je to na takový děj ideální tloušťka, navíc je odvyprávěna svižně, akčně a stručně. Neměla jsem pocit, že by někde vázla. Než začnete číst, je třeba přiblížit si autora a dobu, kdy tato kniha vznikla. E.R. Borrougs proslul (kromě svých marťanských dobrodružství) například velmi dobře známým Tarzanem, a to v počátcích dvacátého století. Kniha Princezna z Marsu byla poprvé vydána v roce 1917, takže jsem se k tomu snažila přihlížet a chápu, že hodnotit jí z dnešního pohledu čtenáře je ne úplně šťastně. Přesto musím říct, že na svůj úctyhodný stoletý věk, je tato kniha vážně úžasná a ve své době určitě skandální a pokroková.
Pokud začnete tuto knihu číst, musíte počítat s tím, že to není růžový románek, ale původně byla směřovaná spíše na chlapeckou část čtenářstva. Takže čekejte spoustu bojů, potyček, bitek a zabíjení. S tím jsem neměla problém, ale dost často tu byli celé boje shrnuty jednou větou (což mě zase občas mrzelo, ale nijak extrémně). Dále, hlavní hrdina je americký voják, takže ne, že by byl úplně nemyslící, ale většinou s ním mává jeho poněkud prudší povaha. Což bylo zajímavé, ale ke konci knihy už mi to začalo lézt trochu na nervy, zvlášť v úplném finále, kdy děj vrcholí, se mi celý Carter až znechutil. Vysvětlím později.
Než začnu s tou víc kritickou částí mého článku, musím pochválit autorovu fantazii, která je originální a efektní. Na rozdíl například od H.G.Wellse absolutně kašle na vědecká fakta a nebere v potaz logiku, prostě si to nějak vymyslí a tak to je. Ale je to krásná představa, tak si jí nenecháme kazit, protože před sto lety zřejmě autora nikdo nelynčoval například kvůli tomu, že na Marsu přece není vzduch. Také oceňuji velmi kladný vztah autora ke zvířatům, s čímž jsem se naprosto ztotožnila.
Vzhledem k tloušťce knihy a množství akčních scén se k mé lítosti nestihly během děje postavy lépe vykreslit, takže bohatých postav se bohužel nedočkáme, jediná trochu zajímavější postava je Tars Tarkas, náčelník Thakrů, a pak více méně právě hlavní postava John Carter. Jinak jsou tu postavy spíš ploché bez většího vlivu na děj, takže hlavní hrdina všechno oddře sám za pomoci všudypřítomné náhody a svých až supermanských schopností (které jsou celkem slušně obhájeny, ale stejně mi občas pobaveně cukal koutek ).
V knize je všechno bráno jako holý fakt. John se prostě zamiluje do princezny Dejah Thoris z důvodu....no je to kočka, co si budeme říkat. A především během knihy široko daleko není jiná ženská, která by ho nezalehla a není zelená. Navíc na Marsu všichni běhají nahatí jenom s pár ozdobičkami v podobě náramků atd, takže se není čemu divit, že kapitán z Virginie je z toho celý na větvi a plaší se mu hormony. Ale prostě stejně nechápu, že je do ní tak bláznivě zamilovaný, když milá princezna v podstatě za celou knihu neudělá absolutně nic, jenom párkrát pohodí hlavou a nechá se ochraňovat kde to jen jde. A stejně i vysloužila přízviska jako "nejdokonalejší žena ve Vesmíru". (Já vím, já vím, emancipace v roce 1917 ještě neproběhla). Srovnám-li to s filmem z roku 2012, tak ten pro mě předčil svou předlohu nejen rozpracováním postav, ale hlavně dodáním logiky tam, kde v knize dost pokulhávala.
Pozor, začínám spoilerovat (protože bez toho to prostě u této knihy nejde)....
První, co mě bilo do očí, je Johnův věk. Na začátku knihy je mu kolem třiceti, na Marsu stráví deset let a pak se (zázrakem) ocitne opět na Zemi a tam stráví dalších deset let čekáním na další zázrak a doufá, že se dostane zpátky na Mars za svou milovanou a dítětem, které naposled viděl jen ve vajíčku (ano, Marťanky kladou vejce, neptejte se mě, jak je to v případě křížení mimozemšťanů s párováním DNA). Takže to máme celkem padesát let. Nechci ho podceňovat, ale vzhledem k tomu, že sága má 11 dílů a tohle byl první, tak tímto tempem mu bude na konci přes dvě stě let...
Jednotlivá města mezi sebou z nějakého důvodu válčí. Nikdo neví proč, prostě z principu, protože se nenávidí. U zelených to chápu, ti to mají v povaze, i když některé povahové rysy, které jim autor postupně dává to popírají. Ovšem nechápu, proč spolu například bojuje Zodanga a Helios, dvě města rudých obyvatel Marsu (Barsoomu, v jejich jazyce). Ve filmu to vysvětlené je, v knize ne. A nakonec mě dodělalo, jak 150 000 zelených barbarských a krvelačných válečníků se spojí a jdou s Carterem vyplenit Zodangu. 150 000 válečníků jim běhá před branami, které nikdo nehlídá... toho, že jim do velkoměsta vnikne taková horda nepřátel si všimnou, až když jim dorazí do hlavního paláce. Že v době války nikde nemají hlídky, to moc nechápu.
A tak jsem se dostala k dalšímu bodu: John Carter nejde pro ránu daleko, ale pořád se chvástal svými pozemskými zásadami humanity a lásky všeho možného. Situace je taková. John zachrání princeznu, pošle jí přes poušť, ta se dostane do nepřátelského města Zodangy, kde jí ale nic neudělají a jejich princ se do ní zamiluje a požádá jí o ruku s tím, že když si ho vezme, uzavřou mír mezi svými národy. Celkem solidní návrh. Princezna se ovšem naštvě a rozmyslí si to až když věří, že John Carter je mrtvý (je to vysvětlováno kulturními tradicemi, kdy by samozřejmě všichni ve městě Helios radši zemřeli, než aby se jejich milovaná princezna vzdala na nepřítele.... hm...). No ale John není mrtvý a vrátí se pro princeznu, která mu řekne, že přišel pozdě a dokud nebude Zodangský princ mrtvý, nemůže si vzít Johna. Přičemž se John sebere, nechá svého nového kamarádíčka spáchat atentát na prince (který se nepovede, ale to není zas tak podstatné) a sám pod příslibem kořisti naverbuje 150 000 zelených barbarů, se kterými vyplení a vyvraždí celou Zodangu, její okolí, radu a "královskou" rodinu. Proč? Protože on přece bojuje pro lásku, ale to že vyvraždí tisíce nevinných lidí, farmářů a měšťanů, kterým je nějaká princezna úplně ukradená, na to ani na chvíli nepomyslel. Nesmím opomenout, že obyvatelé Zodangy a okolí mu pomohli, když na tom byl dost špatně...
50%
Konečné hodnocení: Zajímavá kniha, dobře a rychle se čte. Je plná skvělých myšlenek, nápadů a fantazie, čtenář se seznámí s originální kulturou obyvatel Marsu (Barsoomu) zkusí si probít se nelehkým tamním životem. Škoda jen, že téměř všechny postavy jsou ploché a bez větší úlohy, že nejsou dostatečně vysvětleny některé události a vztahy jak mezi martskými městy, tak mezi postavami. Logika občas pokulhává a štěstěna číhá na hlavního hrdinu na každém rohu, ale člověk to většinou rád přejde. Jen na konci při závěrečné bitvě o Zodangu (vyvraždění Zodangy) dostane zdravý rozum a úsudek tvrdý zásah přímo do černého. Kdyby byla tato pasáž vynechána, byla by tato kniha dostala ode mě vyšší hodnocení, zvlášť pro skvělý konec, který je navzdory očekávání a zkušenosti s filmem spíš smutný. No vlastně my nevíme, jak to dopadne, happyend to ale určitě není. Ale prostě tu bitvu autorovi odpustit nemůžu, to pro mě John Carter skončil, ač ho na konci oslavují jako hrdinu za jeho skvělé činy, protože autor nadržuje jednomu ze dvou hlavních měst z důvodu, který nám není znám po celou dobu. Zajímavá, leč průměrná kniha se spoustou velkých frází a přechodníků, které občas potěší, občas spíš překáží (zvlášť ty přechodníky). Ilustrace byly pěkné, jen se občas opakovaly. Na sto let starou scifárnu to není špatné (proto procentuální hodnocení bude mírnější) a to ani pro současného čtenáře. Pokud vás zajímají počátky sci-fi žánru, rozhodně doporučuji přečíst. Já už asi další díly této série vynechám.
Název: Princezna z Marsu
Série: John Carter, pán Marsu
Autor: Edgar Rice Burroughs
Překlad: Ivan Beránek (podle Jiřího Macáka)
Ilustrace: Zdeněk Netopil
Vydání v ČR: 1995 (druhé vydání)
Pův. vydání originálu: 1917
Nakladatelství: Paseka
Počet stran: 196
Žádné komentáře:
Okomentovat