Na stránkách strhujícího fantasy románu, v němž se odehrává boj o osud světa, Zaklínač III. Krev elfů, který napsal Andrzej Sapkowski, se poprvé setkáváme s oblíbenými hrdiny ze Sapkowského povídek. Cintra je v troskách a stala se nilfgaardským protektorátem. Válka hrozí, že zasáhne i všechny okolní země, jež se stanou vazalskými provinciemi pod nadvládou nilfgaardského císaře Emhyra. Jediný, kdo může válečné štěstí vychýlit na jednu či na druhou stranu, je zmizelá princezna Cirilla, vnučka cintránské královny Calanthé. A tak ji hledají snad všichni jedni aby s ní uzavřeli dynastický sňatek, druzí aby něco takového znemožnili. Je na Geraltovi, aby s pomocí svých přátel splnil slib, že malou princezničku ochrání. Úkol je to těžký, vždyť válečnou mašinerii nějaké bajky o Osudu a Dítěti-překvapení nijak zvlášť nezajímají.
Konečně! Konečně jsem se dostala k této legendární fantasy sérii polského autora Andrzeje Sapkowského. Hned na úvod musím říct, že jsem už četla povídky, viděla polský seriál a sem tam si zahrála kousek z prvních dvou her, takže jsem k sáze přistupovala už s jistými zkušenostmi a představou, co mě zhruba čeká.
Největší plus celé série je svět, který pro ni Sapkowski vytvořil. Je neuvěřitelně živý, originální, ponurý, brutální, surový...prostě středověk bez příkras. Navíc založený na slovanské mytologii, takže bychom se tam měli cítit jako doma...v podstatě...až na to, že tam bych určitě doma být nechtěla. Takže ně, Zaklínač není krásná barevná pohádka plná elfíků a trpaslíčků. Teda, elfové a trpaslíci v ní jsou. Z elfů se stali zbojníci a ve válce, která provází celou ságu, se přidali na stranu jižanských dobyvatelů. Kdo ví proč to udělali, asi je už nebavili pogromy, které na ně obyvatelé severských království pořádali. Trpaslíci jsou na tom trochu lépe, umí se přizpůsobit a jsou ochotni s lidmi spolupracovat. A vůbec to je skvělá sebranka, sprostá a v českém překladu s krásným ostravským přízvukem. Máme tu také spoustu dalších ras a jiných humanoidních druhů, více či méně civilizovaných. A samozřejmě lidské plémě (po většinou dost necivilizované).
Na zaklínači je skvělé to, jak je realistický. Jestli si myslíte, že v temném středověku byli všichni lidé milí, přátelští, vzdělaní bez násilnických sklonů, tak vás tato kniha vyvede z omylu. Sapkowski zalidnil svůj svět obyčejnými lidmi. Hloupými, pověrčivými, ovlivnitelnými, bez slitování a často s jediným pudem - přežít. Celé je to umocněno ještě tím, že v celé zemi probíhá válka, a tak morálka upadla na samé dno a všude se vraždí, okrádá, znásilňuj ve velkém. Samozřejmě se tu najdou i světlé výjimky, ale to jsou pak povětšinou hlavní aktéři celého příběhu.
Hlavními postavami jsou zaklínač Geralt a princeznička Ciri, kterou se snaží všichni získat pro své mocenské machinace. Geralt je velmi zajímavá postava a hrdina, kterému rádi fandíte. Bohužel je to celkem introvert a bručoun, takže se o něm samotném zas tak moc nedozvíme. Ciriny pasáže jsou více emotivní, jsou psané z pohledu dospívající dívky, a tak máte povětšinou velmi dobrou představu o tom, co se jí odehrává v hlavě a jako hlavní hrdinka funguje dobře. Pak je tu velká spousta více či méně důležitých postav, které mají na příběh často zásadní vliv. Bohužel až na výjimky se o nich k moc nedozvíme. To byla jedna z věcí, které bych příběhu vytkla. Sapkowski je zkušený povídkář a na sáze je to dost vidět, protože nepracuje s charaktery tak, jak by tak rozsáhlá série potřebovala. A to k mé velké lítosti, protože některé postavy by si zasloužili víc prostoru.
Částečně za to asi může Sapkowského takzvané "vyprávění oklikou" (pochopíte, když si knihu přečtete), založené na popisu děje očima několika postav, nebo i úplně nedůležité postavy či náhodného kolemjdoucího. Na tento styl vyprávění jsem si musela hodně zvykat a ve výsledku mi přišel celkem dobrý, i když netradiční, jen mi právě přišlo, že tímto způsobem vyprávění trpí vedlejší postavy.
A teď tu mám na programu krátké komentáře, které jsem si napsala po přečtení jednotlivých dílů. Když jsem to psala, nečetla jsem ještě zbývající díly, ale výše napsané shrnutí hlavních rysů platí pro všechny knihy. (Obsahuje lehké spoilery, ale nic hrozného)
Krev elfů:
Člověk tuto útlou knížečku zhltne na posezení, jelikož je to celkem krátké a svižné. Vypravování pomocí rozhovorů je zajímavý způsob vyprávění (I když v některých slovních přestřelkách jsem se trochu ztrácela v tom, kdo říká co, jelikož tam často chybí jakákoliv uvozující věta.). Kniha líbila, určitě si přečtu další díl a jsem zvědavá, kam se děj bude ubírat. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že Sapkowskému lépe sedl formát povídek. Děj je stále takový epizodkový, hemží se vedlejšími postavami, které nejsou nijak uvedené a čtenáři dá hodně práce se v nich zorientovat a vytáhnout z dialogů nějaké jejich charakteristiky. To, že se v celém díle prakticky nic nestalo přikládám tomu, že je to úvodní díl celé ságy, který měl sloužit nějakému bližšímu seznámení s hlavními postavami a s politickou situací, která je důležitá pro další děj. Uvidíme co bude dál.
Čas opovržení:
Tak tento díl mi vůbec nesedl. Celou dobou se nic neděje a jen se kecalo a intrikovalo. Politikaření je fajn, ale když se to zvrhlo v čarodějskou drbárnu kdo se kolikrát s kým vyspal, tak jsem měla sto chutí to celé přeskočit. Takže část s čaroději nic moc, i když tu byl největší dějový zvrat celé ságy, zas tak moc mě to ze židle nezvedlo. Zbytek ušel, i když byl děj zaměřený spíš na Ciri a z
Geralta se stala v tomto díle v podstatě vedlejší postava. Naštěstí už mám přečtený i následující díl, který se zaměřuje víc na postavy, méně na politiku a hlavně méně na Yennefer, které jsem z nějakého důvodu stále nepřišla na chuť.
Křest ohněm:
Za mě zatím nejlepší díl Zaklínačské ságy. Konečně se začalo pracovat více s postavami než s výpisem politických událostí (které vám stejně bez podrobnějšího zkoumání moc neřeknou a slijí se v mišmaš jmen a titulů). Geralt dostal v tomto díle naprosto skvělou družinu nových charakterů. Kromě již známého Marigolda přibude Milwa, Cahir a Regis, občas doplněni partou Zoltanových trpaslíků. Všechny postavy skvělé, vtipné, vůbec mi nevadilo, že scén s Ciri a Yenefer tam bylo po málu. Vůbec. Byla to dokonce chvílemi takový buddy komedie. Černá a krvavá, ale jo. Nové postavy děj dost okořenily, každá je jiná, originální a sympatická, doufám, že v příběhu vydrží.
Věž vlaštovky:
Velmi temný, ale velmi čtivý díl. Na rozdíl od předchozího dílu byl víc zaměřený na Ciri a na její osudy, které se odehrály během Geraltova putování z předchozího dílu. Trochu mě mrzelo, že jsme se nedočkali více scén se skupinou Potkanů a Geraltovy partičky bylo na můj vkus taky po málu. Ale i tak se to četlo dobře. Jen chudák Ciri, ta má fakt smůlu.
Paní jezera:
Velké plus celé této série je její atmosféra, protože se dostane do temného středověku bez jakýchkoliv příkras. Se všemi jeho útrapami, špínou, nemocemi, všudypřítomnou smrtí, strachem a negramotným zabedněným obyvatelstvem, stejně jako s mocichtivými arogantními politiky. Líbí se mi zpracování elfů, trpaslíků a dalších nelidí, protože máte pocit, že nečtete fantasy, že čtete něco zatraceně reálného a některé můžete klidně potkat jen tak na ulici. Na to, jak byla poslední kniha série oproti ostatním obsáhlá, se tu zas tak moc podstatných věcí nedělo. Jedna bitva, jedna menší bitka s čarodějem a co dál? Několik epizod, které ani nevím, proč tam vlastně autor dával. Musím ovšem velmi ocenit originální pojetí popisu bitvy, protože to bylo vážně špičkové a velmi živé. Popravdě, zo tohoto dílu jsem byla trochu zklamaná. Proč? Protože mi přijde, že i přes skvělý a reálný svět, Sapkowski nedokázal plně využít potenciál postav. Máme tu Ciri a Geralta, kteří jsou hlavní aktéři. Ale pak tu máme spoustu dalších postav, které hlavní hrdiny doprovázejí - mám na mysli především Milwu, Cahira, Regise a Angouléme. Na to, že tyto postavy doprovází Geralta třemi nejobsáhlejšími knihami celé série, se od nich ničeho tak zásadního nedočkáme. Přitom jejich scény jsou pro mě rozhodně nejoblíbenější a nejzábavnější, ale místo toho, aby jim bylo dáno víc prostoru, jsou jen jakýmsi užvaněným Geratlovým doprovodem, který se občas stará, aby zaklínač na své cestě nezemřel při první přesilovce. Tohle mě na celé sérii nejvíce mrzí, protože tu bylo dáno tolik prostoru jiným nedůležitým vedlejším postavám, které pro čtenáře nejsou nějak důležité. A pak se stává, že v nejvypjatější finální scéně, kde hrdinové nasazují životy aby zachránili Ciri, se jejich oběť prostě přejde jako by se nechumelilo a jede se dál, protože koho by zajímaly postavy, které dělají hlavnímu hrdinovi jen doprovod. Také se v posledním díle stala spousta zvláštních zvratů a nelogičností, počínaje Emhyrovým odhalením a náhlém probuzením svědomí a konče tím zvláštním "a žili spolu šťastně až do smrti/až po smrti" (kdo ví, je to trochu, jako by si Sapkowski ze čtenářů utahoval, protože já ten konec četla dvakrát a stále to nedokážu úplně pochopit, co se tam vlastně stalo a jak to souvisí s příběhy povídkách atd.)
70%
Konečné hodnocení: Zdá se, že jsem se trochu rozepsala, ale když to shrnu, tak Zaklínač skvělá série, která stojí za přečtení. Pokud máte rádi temné středověké fantasy příběhy, tak se určitě pobavíte. Zvláště pokud oceníte svižné a úderné dialogy a suchý až černý humor
P.S.: v knize by měla být mapa a přehled alespoň nejvyšších politických aktérů s jejich příslušností, protože tohle normální člověk nemůže stíhat, aniž by si to nakreslil :D
Série: Sága o Zaklínači
Autor: Andrzej Sapkowski
Překlad: Stanislav Komárek
Ilustrace: Jana Komárková
Obálka: Michal Ivan
Rok vydání: 2011
Rok vydání originálu: 1994-1999
Nakladatelství: Leonardo
Počet stran: 1993 (celkem)
Žádné komentáře:
Okomentovat