Vidořád - Samantha Shannon

Udělali z nás zloděje. Je načase ukrást, co nám patří... Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím její problémy teprve začínají: mnoho přeživších je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně. Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko, vidopáni a vidopaní městských gangů jsou pozváni na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství. Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných katakomb Camdenu dřív, než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn. 

Kde začít? Styl psaní, kvalitu překladu atd. jsem ohodnotila už u předchozího dílu, takže to bych tu nerada rozepisovala znovu dokola, když má mít série sedm nebo dokonce osm dílů. Shrňme to takto: spisovatelka je velmi mladá a na stylu psaní je to vidět, nicméně jí nemohu upřít mnohé kvality, rozhodně barvitost popisů, nápad a originalita. Ve svém žánru je to jedno z nadprůměrných děl a uznání si bezesporu zaslouží. Z toho bych vyšla. Samozřejmě ale...je tu spousta "ALE". 

Oproti prvnímu dílu se dostáváme do prostředí londýnských gangů. Seznamujeme se blíže se členy Sedmi pečetí a zjišťujeme, že celé podsvětí je ještě více prohnilé, než se předpokládalo. Mě osobně se děj točící se kolem intrik mezi gangy líbil mnohem víc než První šeol v Kostičasu. Dává mnohem víc možností, jsou tu lepší postavy a nečekaně i mnohem víc tajemna. Takže prostředí skvělé, postavy členů syndikátu (stejně jako Pageina gangu) mají velký potenciál. Ten ovšem nebyl téměř využit. Kniha má téměř pět set stránek. To je dostatečný počet, aby se mohl rozehrát dechberoucí příběh plný bohatých postav. Ale celé mi to přišlo takové zbytečně natahované. Polovinu knížky strávíme v hlavě hlavní hrdinky, která nejraději jedná na vlastní pěst, takže máme sice ukázkovou procházku jejími myšlenkami, ale ostatním postavám to téměř žádný prostor. V prvním díle to nevadilo, tam nebylo tolik důležitých postav, které by nás museli nějak zajímat. Ale tady máme minimálně deset dalších postav, které jsou pro děj důležité a málokteré se dostává jakéhokoliv rozvoje. Samozřejmě Strážce, kterého alespoň trochu známe z prvního dílu, takže jeho není třeba představovat. Pak je tu Jaxon, vidopán Sedmi pečetí. Za mě určitě nejlepší postava celé knihy. Trochu záhadný, nevyzpytatelný, trochu psychopat, rozhodně génius, ale hlavně jeho charakteristice je věnován poměrně velký prostor. Když je on na scéně, čtenáři vstávají všechny chlupy na hlavě. Jen za něj bych dala hvězdičku navíc. Bohužel, to je tak všechno. Ostatní postavy tu jsou jen tak mimochodem, více, či méně zasahují do děje, dokonce ani Nick (kterému jsou věnovány Pageiny vzpomínky v první knize) se tu neprosadí víc jak ve dvou scénách. 

A pak je tu spousta postav, které jsem ani nevěděla, co jsou zač, dokud mi to autorka nějak nepřipomněla (a ani tak jsem si často nevzpomněla, ale stejně nebyly důležité, tak jsem to mohla s klidem zase zapomenout). Je to škoda, protože vedlejší postavy mají příběh okořenit okořenily, navíc tak velká série prostě nemůže být postavená na jedné samotné hrdince. 

Čímž se dostávám k Paige. Je to velmi obstojná hlavní hrdinka, ale trpí stejným neduhem jako většina podobných hrdinek a hrdinů v tomto žánru (no vlastně nejen v něm). Stokrát dostane nakládačku, stokrát se zvedne a i když není úplně neporazitelná, stejně vždycky ze všeho nějak vyvázne, aniž by jí kdokoliv s čímkoliv pomáhal. Proč? Hlavní hrdina přece nemusí všechno zvládnout sám, nemusí všechno vyřešit sám, nemusí všechnu zodpovědnost vzít na sebe. Nemusí být nejsilnější, nejchytřejší a nejkrásnější. No dobrá, trochu jsem to nadsadila, Paige není na první pohled superman, ale prostě trpí tím zatraceným spasitelským komplexem. (Pozor, spoiler) To všechno by člověk zkousnul, ale proč se sakra stala vůdkyní syndikátu? Ona? Devatenáctiletá holka, která (ač nadaná) nemá prostě možnost ukočírovat jak bandu vyvrhelů, tak Refájce. Zvlášť, když za sebou nemá někoho, kdo by jí s tím mohl nějak výrazně pomoct. Jen jednoho opravdového přítele, dvě jakože kamarády, jednoho milence (který se k ní veřejně nesmí hlásit) a pár nafrněných Ranthemů. To jaksi není nic moc. No nezávidim jí. (Konec spoileru) 

Intriky se mi líbily, to rozhodně příběh hodně zvedlo, protože člověk až do poslední chvíle nevěděl, na čem je. To přineslo několik skvělých zvratů, včetně finálního, ale to nechci spoilerovat. I tak mě ale ve finále trochu udivuje, že je Paige překvapená, že je syndikát od základů tak prohnilý, že vidopáni intrikují až hanba a že se mezi sebou bez výčitek zabíjejí. Ovšem, že takoví jsou. Jsou to přece profesionální zločinci, co bys čekala, holka.... 

Prostě a jednoduše, příběh dobrý, základ originální, jen to chce buď víc propracovat postavy a postavit děj na nich (trošku rozložit sílu). Nebo prostě proškrtat pár věcí, aby děj nevypadal tak prázdný a zbytečně překombinovaný. Takhle musí autorka stále předhazovat nové a nové informace, aby udržela děj v chodu, což působí trošku násilně.

55%

Konečné hodnocení: Autorka má našlápnuto na slušnou kariéru. Nejlíp by ale udělala, kdyby se vykašlala na osm dílů a pořádně propracovala třeba čtyři. Druhý díl se mi v hodně věcech líbil víc než první, intrikaření, to je moje. Také je tu hodně postav, které by mohly být skvělé, ale nemají dostatek prostoru se prosadit. Tak snad se dočkáme v dalších dílech. Jsem na to zvědavá, kam se tohle posune. Určitě to není nejlepší knížka, kterou jsem četla, ale je obstojná a do budoucna by tato série mohla být skvělá. U mě za tři hvězdičky, ale za postavu Jaxona Halla dávám ještě půl hvězdičky navíc ;)

Originální název: The Mime order 

Série: Kostičas 

Překlad: Lenka Kapsová 

Rok vydání originálu: 2015 

Rok vydání: 2015

Nakladatelství: Host

Počet stran: 519