Vyjednavač - Brandon Sanderson

Vyjednavač je příběh dvou sester - princezen, Božího krále, za něhož se jedna z nich musí provdat, jednoho nižšího boha, kterého jeho práce moc nebaví, a nesmrtelného muže, který se snaží napravit chyby, jež udělal před staletími. V jejich světě se ti, kteří zemřeli statečně, vrací jako bohové a žijí uzavřeni v pantheonu bohů v hlavním městě Hallandrenu. Životní síla, nazývaná biochromatické kouzlo, se zakládá na úkazu zvaném Dech. S použitím Dechu a vysáváním barev z každodenních předmětů je možné provádět všechny možné zázraky a darebáctví. Bude však zapotřebí značného množství obojího, aby Vivenna a Siri, královské princezny z Idrisu, Boží král Susebron, Hymnus - zdráhavý bůh statečnosti, a tajemný Vasher Vyjednavač, dokázali úspěšně čelit všem nebezpečím. 

Pokaždé, když dočtu nějakou Sandersonovu knihu, tak je mi líto, že už jsem ji přečetla. Ale i když se člověk snaží vychutnávat si příběh co nejdéle, prostě to nejde. Není moc autorů, kteří by mě donutili těšit se na každou volnou chvíli jak na Vánoce, protože si budu moct zase číst. Občas jsem si fakt připadala hloupě. Když jsem řekla "jdu si číst" hopsala jsem u toho jak idiot a v duchu jsem si prozpěvovala "jupí,jupí,jupí…"Ale tohle je přesně to, co od knížky chci: neobyčejný zážitek, napětí, odpoutání od reality a především to neutuchající nadšení ze čtení jako takového. Brandon Sanderson mi dokázal, že tohle zažiju u každého jeho příběhu a proto beru jeho knížky jako sázku na jistotu. Navíc se v jeho příbězích objevuje (krom vypravěčského umu) také jeho smysl pro psychologii a filozofii. Nejmarkantnější to bylo zatím u Mistborna, ale i Vyjednavač nutí často k zamyšlení. 

Prostředí příběhu je víceméně středověké a střetávají se tu dvě kultury. Evropsky laděný Idris, který klade důraz na morálku a poslušnost, a Hallandren, jehož hlavní město T'telir září barvami a bohatsvím, obyvatelé jsou volnějších mravů, ale jsou pod vládou živoucího všemocného božstva a jeho kněží. Tipla bych si, že Hallandren byl inspirován starověkým Římem nebo Indií. Hlavním pilířem příběhu je politikaření. Válka je na spadnutí, někteří se snaží válce zabránit, někteří se snaží na ni připravit, někteří chtějí z války vytěžit co nejvíc. A někdo sleduje vlastní cíle. Každopádně ať už se snažíte jakkoliv, pravé úmysly většiny postav neuhodnete do poslední chvíle. Autor mlží co to jde, vláčí vás po falešných stopách a slepých uličkách a nakonec je všechno jinak. To samé si prožívají hlavní postavy, které (až na výjimky) celou dobu neví, která bije ( i když si myslí, že ví). Jsou hozeny do světa, kterému nerozumí a tento svět jim to brzy dokáže. Přesto je ale děj velmi čtivý. Sanderson je známý tím, že dokáže svoje postavy vláčet bahnem, než jim dopřeje dobrý konec. Ano, jeho příběhy mají dobré konce, ovšem žádné happyendy. Dobrý konec si vyžádá své oběti. 

Druhým výrazným pilířem je promyšlená kultura, (u všech jeho knih) z většiny založená na propracovaném systému náboženských směrů a na velmi originální magii. Zajímalo by mě, kam na ty nápady pořád chodí. Pro každou knihu má jinou a naprosto originální kulturu. Tak například Idrisané věří v jednoho boha - Ausreho, boha barev. Přesto však chodí v nevýrazných barvách (převládá šedá, bílá atd), protože barvy jsou boží dar a nosit je na sobě je rouhání. Hallandren naopak preferuje barvy co nejkřiklavější. Barvy tu jsou základem magie, slouží k oživování věcí atd. Hallandrenské božstvo se skládá z Navrácených. Lidí, kteří zemřeli, ale kvůli některému svému povahovému rysu byli navráceni jako vzor ostatním lidem. Žijí uzavřeni v obrovském komplexu paláců, kde mají všechno, po čem zatouží, nicméně jej nesmí opustit a jsou přímo závislí na obětech svých věřících. Ty oběti spočívají v darování Dechu (složité na vysvětlování, lepší si o tom přečíst v knize), který je spolu s barvami také podstatou zdejší magie. 

No a třetím ale stejně důležitým pilířem Sandersonových knih jsou postavy. Ve Vyjednavači vidíme příběh očima čtyř postav. První je Siri, nejmladší a nejlehkomylnější z idriských princezen, která je nečekaně provdána za hallandrenského Božského krále (který rozhodně neoplývá dobrou pověstí), jako pokus o nastolení míru mezi zeměmi. Druhá postava je Vivenna, Siriina nejstarší sestra, která se celý život připravovala na roli královny Hallandrenu, a když je místo ní vybrána její mladší sestra, začne hledat nový smysl života. Třetí a pro mě rozhodně nejzábavnější postavou je Hymnus, jeden z Navrácených bohů Statečnosti, který si rozhodně nemyslí, že je bůh a dává svým kněžím dost zabrat. A poslední nejtajemnější postavou je Vascher, Probouzeč, který vypadá, že ví, o co celou dobu kráčí, ale rozhodně to není příjemný chlapík, se kterým byste se chtěli potkat. Tihle čtyři, stejně jako desítky a desítky dalších postav jsou naprosto věrně vykreslení, takže vám nebude dělat problém si je oblíbit. Jen na Vivvenu jsem si nemohla chvíli zvyknout, byla ze začátku dost na pěst kvůli své naivitě. A také jsem stále doufala, že díky Vasherovi konečně pochopím, jak to doopravdy je. 

Vážně nevím, co bych téhle knize vytkla, je báječná. Možná je škoda, žena nakladatelství Tallpress nekoupilo originální obálku. Je od jednoho z mých nejoblíbenějších malířů - Daniela Dos Santose, který je zase naprosto geniální výtvarník. Tak jsem si říkala, že by se mi líbilo mít doma knížku, kterou napsal můj oblíbený spisovatel a ilustroval ji můj oblíbený malíř. 

Česká obálka od Jana Dubnického je celkem otřesná, proto jsem jako hlavní fotku k recenzi dala obálku americkou. Možná to je tím, že se jako příležitostný ilustrátor u knížek koukám i na výtvarnou stránku, ale pokud namaluju obálku digitálně, tak bych se snažila, aby to nevypadalo, jako bych to udělala v microsofťáckém malování. Vždyť u nás máme dobré ilustrátory, dokonce i autor obálky pan Dubnický má jiné své výtvory vážně povedené. Tak nevím, co se stalo, že to vypadá, jako by to byla první věc, kterou na počítači kdy zkusil nakreslit. Posuďte sami, ale dle mého názoru je obálka první věc, kterou čtenář vidí. Musí zaujmout. Upřímně...kdybych nevěděla, že Sanderson je tak dobrý autor, nikdy bych po této knížce v knihkupectví nesáhla. 

85%

Konečné hodnocení: Úžasná kniha, nemám žádné výhrady, četla se jedna báseň, a i když jsem se snažila si ji šetřit, těch 750 stran jsem zhltla jako nic. Miluju ten nápad, to prostředí i postavy a závěr mě vážně dostal. Sanderson je můj nejoblíbenější autor a doufejme, že za svůj život, napíše ještě spoustu takových knih, originálních každým coulem. Musím pochválit překladatelku, která má určitě nemalé zásluhy. Jen ta obálka by mohla být lepší.

Spolu s Elantris a je Vyjednavač jedna z knih, kterou bych doporučila, pokud s tímto autorem nemáte zatím žádné zkušenosti. Ale pokud jste fajnšmekři, přečtete si Mistborna ;)

Název: Vyjednavač 

Originální název: Warbreaker 

Autor: Brandon Sanderson 

Překlad: Marta Procházková 

Obálka: Milan Dubnický 

Rok vydání: 2010 

Rok vydání originálu: 2009

Nakladatelství: Talpress

Počet stran: 768