Píše se rok 2052 a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City, jednu z posledních výsep lidské civilizace, zevnitř požírá záhadná epidemie a společenské rozkoly. Zatímco prominentní občané v horní části města se vzpamatovávají z válečných hrůz, méně šťastní obyvatelé spodního Downtownu je stále prožívají. Drogový byznys jen kvete, ulicím vládnou konkurenční gangy a zoufalí Downtowneři se ocitají v čím dál větší izolaci. To vše jsou ale jen první výstřely do tmy předznamenávající občanskou válku.
Mladý Downtowner Jason Blake vždycky toužil být hrdinou. A teď se mu — k jeho smůle — tohle přání beze zbytku vyplní. Naproti tomu Luco Scarpa nikdy nechtěl nic jiného než prožít svůj život v klidu a míru. Přesto má pod taktovkou nejmocnější organizace světa lovit právě takové lidi, jako je Jason. A ačkoli o tom ani jeden z nich nemá nejmenší tušení, brzy se z nich mají stát pouhé figurky šachové partie, ve které se hraje o osud celého města.
Ano! Sci-fi a superhrdinové, to je moje. Proto jsem byla neskutečně nadšená, když jsem zjistila, že vyšla právě taková knížka od českého autora a rovnou pod nakladatelstvím Host. Je vážně skvělé, že nakladatelství dává šanci talentovaným českým autorům, aby vydali svůj debut vedle často světoznámých zahraničních sérií, které válcují česká knihkupectví. Zvlášť pak, když se jim takováto česká prvotina může naprosto s přehledem rovnat. Je pravda, že jsem jedním z těch lidí, kteří k české tvorbě přistupovali trochu s nedůvěrou, ale to už je dávno a od té doby jsem objevila hned několik českých autorů, kteří se nekompromisně zařadili mezi mé nejoblíbenější. Takže až mi zase někdo bude tvrdit, že nemáme v současné době ve vědecko-fantastickém žánru žádné dobré autory, vezmu tuhle knihu a omlátím ji dotyčnému o hlavu (tou bezmála šestisetstránkovou bichlí to bude fakt bolet).
Projekt Kronos je drsný, temný postapokalyptický příběh. Jsme vhozeni do světa, který vůbec není růžovoučký a většina lidí žije v naprosté bídě. Elita pak žije na těchto prohnilých základech společnosti a tváří se, že osud obyvatel takzvaného Downtownu není její problém. Také prostředí samozřejmě dává vzniknout na jedné straně prohnilému podsvětí a na straně druhé v podstatě policejnímu státu, který se snaží za každou cenu udržet obyvatelstvo pod kontrolou. A do toho všeho tady máme şehiry, kteří oplývají jistými velice praktickými schopnostmi. Dokážou rozmlouvat se samotným městem a v případě potřeby ho například přestavět. Zní to složitě? Protože to složité je.
Pavel Bareš si opravdu nevybral pro svůj první zářez do literárního světa zrovna nejschůdnější cestu. Nicméně musím uznat, že to naprosto zvládl. Na autorův věk je styl velmi vyzrálý, svižný a živý. Ocenila jsem různé postřehy, narážky, vtipy. Je vidět, že autor má nejen slušný všeobecný přehled (a že je studovaný sociolog), ale také mně velmi sympatický smysl pro humor, ač se může zdát, že v tomto žánru to není zrovna to hlavní, čím by měl autor disponovat. Ale ona taková jedna hláška uprostřed krvavé scény s odletujícími končetinami dokáže skvěle odlehčit atmosféru a povzbudit čtenáře ke čtení, aby se propracoval k dalším odletujícím končetinám.
Přestože jsem říkala, že se kniha čte velmi dobře, je to přece jen poměrně intenzivní a hutné čtení. Autor na vás hrne informace horem dolem, aby čtenáře seznámil se svým světem, který je skvěle propracovaný, ale tím pádem je to velké množství informací. Proto čtenářům doporučuji si pro čtení této knihy vyhradit delší čas. Nečíst ji během tří zastávek v tramvaji jen po pár stránkách. Je dobré číst velké úseky naráz, abyste měli návaznost. A i tak jsem se musela k některým informacím občas vrátit, abych si ověřila jestli je tahle postava skutečně ta, která se objevila o sto stránek dříve atd. Postupem času se ale se světem sžijete a od poloviny už to byla pohodička (teda co se orientace v reáliích týče, jinak to byl od půlky fakt nářez ...v dobrém :D ).
Ovšem je pravda, že autor to čtenáři příliš v podávání informací neulehčuje, jelikož kdykoliv už se člověk dopracoval k nějakému bodu, kdy mělo dojít k vysvětlení, text skončil a pokračoval úsek s jinými postavami. Já vím, že to je schválně, takže za to může jen moje přirozeně zvídavá povaha, že mě to neskutečně rozčilovalo, protože jsem to prostě chtěla vědět :D Ale bylo tam pár míst, kdy si nemyslím, že to byl záměr a měla jsem spíš pocit, že autor, který se ve svém světě orientuje, bere jako samozřejmost něco, co čtenáři může ze začátku unikat. Ale pro plynulost příběhu to nemělo v podstatě vliv, jen to od čtenáře vyžaduje trpělivost.
Oceňuji také veškeré popisy, především akčních scén, které jsou, jako byste se dívali na film. To je paráda. Jen si myslím, a je to jen můj osobní názor, že některé byly možná zbytečně dlouhé a to na úkor děje nebo rozvoje postav, protože příběh sami o sobě většinou příliš neposunuly. Také si myslím, že někdo bude mít problém se stylem vyprávění, kdy se hodně skáče v čase sem a tam. Ono to dodává příběhu větší dynamiku a čtenář tak odkrývá některé skutečnosti pěkně postupně, ale naprosto rozumím, že to prostě není styl, který bude všem vyhovovat. Především proto, že to chce číst po velkých částech, aby si čtenář udržel celistvost vyprávění a neztrácel se v čase. Mě to ale třeba vůbec nevadí, hodně mi to připomínalo styl vyprávění v Sapkowského Zaklínači.
Co se týče postav, tak za mě je hlavním favoritem Luco. A to pravděpodobně z jednoho prostého důvodu - je jako charakter nejvíc propracovaný. Víme něco o jeho tragické minulosti, o jeho povaze, víme jak vypadá, jak se chová, co si myslí, koho má a nemá rád, je mu prostě věnováno nejvíc času. Navíc víme, že pod tou nabručenou skořápkou je celkem sympatický kluk. Druhá hlavní postava - Jason - je trochu (ne)normální kluk, který chodí do školy, propadá z genetiky a rád by udělal z města lepší místo, čímž přidělává starosti své matce. Ale kromě jeho naivních superhrdinských sklonů a přidrzlého humoru o jeho povaze příliš nevíme. Především asi proto, že jeho působení v příběhu není zatím tak rozsáhlé, jako u Luca, a z velké části se jedná o souboje a akční scény. Dále tu máme velké množství více či méně vykreslených postav, z nichž za zmínku stojí především Lucovi parťáci ze Sirotčince. Zbytek postav je takový dost archetypální a pamatuji si je spíš tím, co v příběhu udělali, než že bych dokázala říct něco o nich samotných ve více než pár slovech. Rozhodně je skvělé, že v podstatě všechny postavy, i ty vedlejší, mají v příběhu významnou roli, ne-li (zatím) větší, než postavy hlavní. Nemám příliš ráda příběhy postavené na jednom hlavním hrdinovi, který všechno oddře sám. Na druhou stranu bych v tomto případě možná ocenila trochu prokreslenější charaktery hlavních postav. Při takovém množství aktérů prostě nejde udělat barvitou osobnost a životní příběh všem, to je jasné. Ale u těch hlavním postav by to vůbec nevadilo, naopak by to čtenáře donutilo víc se o své oblíbené hrdiny bát nebo jim fandit, když jim půjde o krk.
Název: Projekt Kronos
Autor: Pavel Bareš
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 568
Ano! Sci-fi a superhrdinové, to je moje. Proto jsem byla neskutečně nadšená, když jsem zjistila, že vyšla právě taková knížka od českého autora a rovnou pod nakladatelstvím Host. Je vážně skvělé, že nakladatelství dává šanci talentovaným českým autorům, aby vydali svůj debut vedle často světoznámých zahraničních sérií, které válcují česká knihkupectví. Zvlášť pak, když se jim takováto česká prvotina může naprosto s přehledem rovnat. Je pravda, že jsem jedním z těch lidí, kteří k české tvorbě přistupovali trochu s nedůvěrou, ale to už je dávno a od té doby jsem objevila hned několik českých autorů, kteří se nekompromisně zařadili mezi mé nejoblíbenější. Takže až mi zase někdo bude tvrdit, že nemáme v současné době ve vědecko-fantastickém žánru žádné dobré autory, vezmu tuhle knihu a omlátím ji dotyčnému o hlavu (tou bezmála šestisetstránkovou bichlí to bude fakt bolet).
Projekt Kronos je drsný, temný postapokalyptický příběh. Jsme vhozeni do světa, který vůbec není růžovoučký a většina lidí žije v naprosté bídě. Elita pak žije na těchto prohnilých základech společnosti a tváří se, že osud obyvatel takzvaného Downtownu není její problém. Také prostředí samozřejmě dává vzniknout na jedné straně prohnilému podsvětí a na straně druhé v podstatě policejnímu státu, který se snaží za každou cenu udržet obyvatelstvo pod kontrolou. A do toho všeho tady máme şehiry, kteří oplývají jistými velice praktickými schopnostmi. Dokážou rozmlouvat se samotným městem a v případě potřeby ho například přestavět. Zní to složitě? Protože to složité je.
Pavel Bareš si opravdu nevybral pro svůj první zářez do literárního světa zrovna nejschůdnější cestu. Nicméně musím uznat, že to naprosto zvládl. Na autorův věk je styl velmi vyzrálý, svižný a živý. Ocenila jsem různé postřehy, narážky, vtipy. Je vidět, že autor má nejen slušný všeobecný přehled (a že je studovaný sociolog), ale také mně velmi sympatický smysl pro humor, ač se může zdát, že v tomto žánru to není zrovna to hlavní, čím by měl autor disponovat. Ale ona taková jedna hláška uprostřed krvavé scény s odletujícími končetinami dokáže skvěle odlehčit atmosféru a povzbudit čtenáře ke čtení, aby se propracoval k dalším odletujícím končetinám.
Přestože jsem říkala, že se kniha čte velmi dobře, je to přece jen poměrně intenzivní a hutné čtení. Autor na vás hrne informace horem dolem, aby čtenáře seznámil se svým světem, který je skvěle propracovaný, ale tím pádem je to velké množství informací. Proto čtenářům doporučuji si pro čtení této knihy vyhradit delší čas. Nečíst ji během tří zastávek v tramvaji jen po pár stránkách. Je dobré číst velké úseky naráz, abyste měli návaznost. A i tak jsem se musela k některým informacím občas vrátit, abych si ověřila jestli je tahle postava skutečně ta, která se objevila o sto stránek dříve atd. Postupem času se ale se světem sžijete a od poloviny už to byla pohodička (teda co se orientace v reáliích týče, jinak to byl od půlky fakt nářez ...v dobrém :D ).
Ovšem je pravda, že autor to čtenáři příliš v podávání informací neulehčuje, jelikož kdykoliv už se člověk dopracoval k nějakému bodu, kdy mělo dojít k vysvětlení, text skončil a pokračoval úsek s jinými postavami. Já vím, že to je schválně, takže za to může jen moje přirozeně zvídavá povaha, že mě to neskutečně rozčilovalo, protože jsem to prostě chtěla vědět :D Ale bylo tam pár míst, kdy si nemyslím, že to byl záměr a měla jsem spíš pocit, že autor, který se ve svém světě orientuje, bere jako samozřejmost něco, co čtenáři může ze začátku unikat. Ale pro plynulost příběhu to nemělo v podstatě vliv, jen to od čtenáře vyžaduje trpělivost.
Oceňuji také veškeré popisy, především akčních scén, které jsou, jako byste se dívali na film. To je paráda. Jen si myslím, a je to jen můj osobní názor, že některé byly možná zbytečně dlouhé a to na úkor děje nebo rozvoje postav, protože příběh sami o sobě většinou příliš neposunuly. Také si myslím, že někdo bude mít problém se stylem vyprávění, kdy se hodně skáče v čase sem a tam. Ono to dodává příběhu větší dynamiku a čtenář tak odkrývá některé skutečnosti pěkně postupně, ale naprosto rozumím, že to prostě není styl, který bude všem vyhovovat. Především proto, že to chce číst po velkých částech, aby si čtenář udržel celistvost vyprávění a neztrácel se v čase. Mě to ale třeba vůbec nevadí, hodně mi to připomínalo styl vyprávění v Sapkowského Zaklínači.
Co se týče postav, tak za mě je hlavním favoritem Luco. A to pravděpodobně z jednoho prostého důvodu - je jako charakter nejvíc propracovaný. Víme něco o jeho tragické minulosti, o jeho povaze, víme jak vypadá, jak se chová, co si myslí, koho má a nemá rád, je mu prostě věnováno nejvíc času. Navíc víme, že pod tou nabručenou skořápkou je celkem sympatický kluk. Druhá hlavní postava - Jason - je trochu (ne)normální kluk, který chodí do školy, propadá z genetiky a rád by udělal z města lepší místo, čímž přidělává starosti své matce. Ale kromě jeho naivních superhrdinských sklonů a přidrzlého humoru o jeho povaze příliš nevíme. Především asi proto, že jeho působení v příběhu není zatím tak rozsáhlé, jako u Luca, a z velké části se jedná o souboje a akční scény. Dále tu máme velké množství více či méně vykreslených postav, z nichž za zmínku stojí především Lucovi parťáci ze Sirotčince. Zbytek postav je takový dost archetypální a pamatuji si je spíš tím, co v příběhu udělali, než že bych dokázala říct něco o nich samotných ve více než pár slovech. Rozhodně je skvělé, že v podstatě všechny postavy, i ty vedlejší, mají v příběhu významnou roli, ne-li (zatím) větší, než postavy hlavní. Nemám příliš ráda příběhy postavené na jednom hlavním hrdinovi, který všechno oddře sám. Na druhou stranu bych v tomto případě možná ocenila trochu prokreslenější charaktery hlavních postav. Při takovém množství aktérů prostě nejde udělat barvitou osobnost a životní příběh všem, to je jasné. Ale u těch hlavním postav by to vůbec nevadilo, naopak by to čtenáře donutilo víc se o své oblíbené hrdiny bát nebo jim fandit, když jim půjde o krk.
85%
Konečné hodnocení: Projekt Kronos je skvělá knížka, která si rozhodně zaslouží pozornost všech milovníků sci-fi a s přehledem strčí do kapsy řadu mnohem známějších zahraničních knih. Já byla z příběhu nadšená, i když to byl z velké části seznamovací díl, opravdu mě oslovil a navnadil na pokračování. Mám trošku problém s tím, jaké věkové kategorii knihu doporučit, zařadila bych ji někam mezi young adult a klasickou sci-fi. Protože pro mladší čtenáře jsou tam mladí hrdinové, ale poměrně složitý příběh a styl vyprávění a pak poměrně dost drastické scény. Na druhou stranu starší a dospělí čtenáři by nejspíš ocenili propracovanější charaktery postav. Mě ale příběh vážně sedl (možná proto, že jsem s autorem stejně stará) a v podstatě jsem tam s ničím neměla problém. Věřím, že si najde své čtenáře, kteří budou stejně nadšení jako já.Název: Projekt Kronos
Autor: Pavel Bareš
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 568
Žádné komentáře:
Okomentovat