Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Scythové jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.
První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak „smrtky“. Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla – což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit „umění“ brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.
Na tuto knihu jsem čekala opravdu dlouho, vídala jsem jí u zahraničních a posléze i u našich bloggerů, kde si ji vesměs všichni velmi pochvalovali. Ona už jen ta obálka je perfektní. Rudá barva, jednoduchý jasný motiv, který probouzí zvědavost. No a tak jsem si nadšeně Smrtku přinesla domů a zhltla ji s přehledem za tři dny.
Nebudu příliš rozpitvávat příběh, chtěla bych se jen celkově vyjádřit ke knize jako takové. Největším plusem pro mě byly některé myšlenky a úvahy týkající se různých morálních problémů, (ne)smrtelnosti, smyslu života a podobně, které se objevovaly před každou kapitolou jakožto úryvky z deníků některých smrtek. Některé myšlenky byly poučné, některé dost znepokojivé, především proto, že byly nejspíš pravdivé. Celkem se mi líbil i styl vypravování. Bylo to svěží, svižné a z příběhu jako takového se tak dokázalo vytřískat maximum. Tady ale moje pozitiva v podstatě končí.
Příběh sám o sobě na mě působil dost křečovitě. Hlavní problém byl asi v tom, že svět, který Neal Shusterman vytvořil, je skutečně utopický a také v podstatě nudný. Proto tu máme smrtky, které stojí mimo zákon a právě ty přináší do příběhu to napětí, kontroverzi a vlastně celou zápletku. A ano, je to zajímavé, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že je to vše dost postavené na vodě, aby se v tak dokonalém světě vůbec našel prostor pro nějakou dramatickou zápletku, která by zaujala mladší čtenáře. Takže tu máme sice zápletku, ale v podstatě to na mě působilo tak, že autor vařil z vody a většina věcí tam byla spíš pro vyostření situace a ani nemusela dávat úplně smysl.
Vezměme si například samotný cech smrtek. Už jejich existence nedává příliš smysl. Pokud se systém tak stará, aby lidé žili v blahobytu, mají v krvi nanity, kteří tlumí bolest a dokážou oživit i sebevraha seškrábnutého z chodníku, tak proč nezařídit nějaký humánnější způsob smrti? Smrtky si tu klidně zabíjí mačetou, své oběti topí nebo v nejhorším případě pálí plamenometem. A nikomu to nevadí? A proč vůbec není pod kontrolou jak a koho "pokosí" (už jsem pochytila profesioální smrťáckou hantýrku...)? Někteří lidé se pořád dokola omlazují a žijí několikanásobně déle, než by měli, a někde smrtka přijde pro studenta na střední škole. Vždyť to nedává smysl a ohánět se zachováním nějakého statistického řádu mě o opaku nepřesvědčí, zvlášť, když to většina smrtek nedodržuje. Proč třeba nenaprogramovat nanity v krvi, aby v určitém (velmi vysokém) věku prostě zastavily metabolismus, když ho umí i zrychlit? A proč oživovat sebevrahy, když se za chvíli stejně zase rozplácnou? Není to plýtvání zdroji? V utopickém světě (jak ho popsal autor) by prostě něco takového jako naprosto nedotknutelné smrtky nemělo šanci vzniknout.
Ale dejme tomu, že existují smrtky. Samotná dějová linie byla postavená na vztahu Citry a Rowana, kteří jsou do sebe z nějakého nepochopitelného důvodu zamilovaní. Já věděla, že tam tu romantickou linku prostě musí někam nacpat, je to young adult, to už je asi prostě tradice. Ale já bych těm dvěma věřila tak maximálně jakýsi náznak počínajícího přátelství, vzhledem k tomu, že spolu nemají moc společného (kromě toho že spolu byli chvíli v jednom domě) a ani spolu příliš nemluvili. Prostě jejich vztah byl hodně nepřesvědčivý a nechápu, proč prostě nemohli být jenom přátelé. Na ději by to nijak neubralo. A i tak bych byla za to, aby byl jejich vztah lépe prokreslen. Celou knihu se spíš seznamujeme se světem jako takovým, s jejich tréninkem a fungováním cechu smrtek, ale jejich vztah se v podstatě nevyvíjí. A podle příběhu, jak je napsán, ani nemůže. O to nepřesvědčivější pak je snaha vyvolat drama jejich soubojem na život a na smrt a celé drama okolo, které bylo také vytvořené jen pro to, aby se v knize vůbec něco dělo. Jenže to moc nefunguje právě kvůli nepropracovanému vztahu obou hlavních postav.
60%
Konečné hodnocení: Navzdory mým námitkám vůči knize si myslím, že si najde spoustu nadšených čtenářů, kteří se nebudou ve všem vrtat tak, jako já. Já mám prostě takový problém a často se mi stává, že nepochopím, proč jsou některé knihy tak strašně populární. Ano, Smrtka není špatná young adult knížka. Je to jednoduchý příběh, který je čtivý a pokud nad tím moc nepřemýšlíte a přehlédnete sem tam nějaké klišé, tak si užijete autorovu snahu vás za každou cenu šokovat (vážně, v hlavě Neala Shustermana bych být nechtěla). Já jen nevidím důvod, proč je zrovna tato kniha tak strašně opěvovaná, možná mi to někdo z vás vysvětlí? To by bylo super :)
Originální název: Scythe
Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2018
Rok vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 380
Přesně, přesně! Citra a Rowan byli nesnesitelní, natož aby mezi nimi něco vzniklo! Všechno mi přišlo hrozně vyumělkované. Smrtka na mě taky nezapůsobila jako na tolik jiných, ale pokračování si určitě přečtu. Ten nápad je zajímavý, takže jsem zvědavá, jak to rozvine dál. :)
OdpovědětVymazat